Zpět

Rozhovor pro časopis Rodinka

Přidáno 20. 8. 2012
Ilustrační foto

Náměstek hejtmana Královéhradeckého kraje Vladimír Derner odpovídá na dotazy redakce časopisu Rodinka.

Jelikož je tématem časopisu Rodinka mezigenerační soužití, mohli bychom znát váš názor na tuto problematiku?
Sám jsem vyrůstal v rodině, kde v jedné domácnosti byly zastoupeny tři generace a toto soužití dodnes vnímám jako veliký vklad do života, kterého se nám všem dostalo v osobě naší babičky. Tato zkušenost mi snad dává i trochu větší cit pro mezigenerační soudržnost, kterou jsme až do babiččiny smrti vnímali jako naprostou samozřejmost. Tedy umět přijímat i dávat, když je to třeba a snažit se vždy víc vložit než si vzít.

Dokážete si představit, že by vaše děti s jejich vlastními rodinami žily s vámi ve společné domácnosti?
Představit si to dokážu, ale myslím, že poměry se natolik změnily, že toto asi nenastane. Myslím, že tento stav klade podstatně větší nároky na udržení vztahů v širší rodině. Dobře zvládnout roli prarodičů, tedy vnoučatům předat to, co jsme sami dostali od našich dědů a babiček, je pro naši generaci velkou výzvou.

Čím se podle vás liší generace vašich dětí od té předchozí (vaší)?
Mají o něco lepší materiální podmínky, nesrovnatelně lepší možnosti poznávání a hlavně je pro ně naprostou samozřejmostí, že mohou svobodně myslet a své názory také vyjadřovat. Jejich hendikepem je klesající úroveň školství a také určitá snadnost života, díky které se mi zdají trochu méně motivováni, než byly generace předchozí.

Co děláte rád ve svém volném čase?
V rámci fyzických možností sportuji. V zimě hokej a lyže, v létě cyklistika a turistika. Také se snažím hrát na pozoun a velmi mě baví vlastníma rukama provádět různé stavební profese. 

Jste věřící. Stal jste se věřícím díky výchově vašich rodičů? A vedete své děti také k víře?
Ten první impuls byl v rodině a naprosto zásadní vliv na mě měl příklad mé babičky. Dál už si samozřejmě tuto cestu prošlapávám sám. Je to nekonečný příběh otázek, pochybností i nečekaných objevů. I naše děti ten základní vklad dostaly v rodině, zbytek je už zase věc jejich vlastní cesty, na které jim vždy, když o to budou stát, rádi pomůžeme.

Stejná otázka týkající se politiky. Zajímal se někdo z vašich rodičů více o politiku, a tím vás inspiroval?  
Můj otec se v šedesátém osmém roce jako ekonom JZD zapojil do společenského dění natolik, že po zbytek života se mohl věnovat už jen dělnickým profesím. Díky tomu jsem se naučil i kácet stromy, protože jsem mu chodil v této jeho nové profesi pomáhat. Také moje matka v době normalizace musela čelit různým tlakům, které byly zákeřně, ale pro tu dobu typicky, mířeny na mě a moje sourozence. Bylo to pro ni hodně těžké období, ve kterém nám ukázala, že i proti přesile může člověk s rovnou páteří obstát.

Sdílíte v rodině stejné politické názory? Diskutujete o těchto věcech často?
Řekl bych, že názory nejen sdílíme, ale také o nich diskutujeme. Hlavně moje děti i zeť jsou pro mě v tomto smyslu velmi kvalitní a silnou zpětnou vazbou.

Pokud se jedno z vašich dětí v budoucnu rozhodne stát politikem, budete jej v jeho volbě podporovat?
Říkám jim to samé, co všem ostatním. Politika není povolání, pro které se člověk rozhodne a pak ho bude celý život dělat. Prostě člověka někdy potkají výzvy, na které je nutno reagovat třeba i vstupem do politiky. Všem proto radím, aby se vzdělali a zvládli nějakou solidní profesi. Když pak nastane situace, že by člověk v politice mohl něco dobrého udělat, je nutno najít odvahu opustit svoji profesi, vstoupit do politiky a být připraven ji zase kdykoliv opustit. Není totiž nic zbytečnějšího, než politik, který se bojí o svoji židli jenom proto, že by se jinak neuživil.

Co vám v poslední době dělá největší starosti?
Ztráta smyslu pro společenskou soudržnost. Za obecně platnou normu se dnes považuje názor, že se má každý starat jenom sám o sebe, nikomu nic nedarovat a od nikoho nic nečekat. Výsledkem je dusná atmosféra ve společnosti a spousta znechucených lidí.

Co vás v poslední době naopak nejvíce potěšilo?
Podařilo se nám v rámci areálu krajského úřadu postavit objekt „Bistro u dvou přátel“. Provozují ho se svými asistenty zdravotně postižení. Jsou to skvělí lidé a je radost je navštívit.

Jaké pracovní povinnosti na vás v následujících měsících čekají?
V oblasti sociálních věcí dokončujeme přípravu pro schválení sítě podporovaných sociálních služeb a víceletého financování. Ve správě majetku dokončujeme výstavbu Archeoparku pravěku ve Všestarech, který bude provozněn letos na podzim a který vřele doporučuji navštívit.

Když byste byl znovu ve věku, kdy byste se měl rozhodovat o své budoucnosti, čím byste se chtěl stát?
Mou původní profesí je statika betonových konstrukcí, kterou jsem před vstupem do politiky stihl vykonávat asi jedenáct let. Velmi mě bavila a z toho plyne, že technika by opět byla mojí volbou.

Máte nějaké přání (soukromé a třeba i pracovní), které byste byl rád, aby se splnilo? 
Radost ze života naprosto každému.